22.02.2015: T-5 dní Řím – Buenos Aires
oproti očekávání mám zabaleno celkem rychle.
Trochu mne sice mrzí 23kg limit a ještě jenom jedno zavazadlo k tomu, ale
nakonec se obrovská modrá reklamní taška podaří nafouknout natolik, že snad
pojme vše potřebné. Jsem zvědav kolik z jejího obsahu bude nakonec potřeba
a kolik se za dva měsíce vyloží bez jediné známky použití zpět na postel. Balit
na dva měsíce je celkem zkouška, zvlášť, když lodníci (kódové označení pro
BarkEuropa) v manuálu cesty dost neurčitě píší, že je omezená možnost omezené
množství oblečení občas vyprat. Trošku mi ten wording připomíná zápisy
z porad v práci a tak po tom co v pátek zjistím, že mám nárok
jenom na jedno zavazadlo (grrr!) ještě píšu dotaz jakže to s tím praním
jako je. Naštěstí se mi dostává odpovědi, že by to mělo být OK, a že chápou, že
oblečení na 50 dní je celkem oříšek. V mém případě hlavně mít a pak i
hlavně odvést. V sobotu, tedy den před odletem, ještě ve snaze
minimalizovat objem nahrazuji původně zamýšlené lyžařské kalhoty goretex vrstvou,
kterou plánuji přes standardní softshellky v době největšího nečasu nosit.
Jsem zvědav jestli neomrznu. Jinak celkem typicky mi celý příruční batoh zabírá
elektronika. V tomto případě 2x zrcadlovka, 3x objektiv, notebook, čtečka,
tablet, nespočet nabíječek, extra baterek a drátů všeho druhu. Docela bych
řekl, že ze součástek by šel sestrojit návratový modul Apolla s fullhd
displejem jako bonusem. No tak snad toho mám dost.
V 17:10 na Ruzyni startuje můj spoj do
Říma, kde mám dvě hodiny na přestup na, zatím snad můj nejdelší, 14hodinový let
do Buenos Aires. Cestou se nic extrovního naštěstí nestává, dokonce se mi daří
v mezích economy class i spát a tak nakonec dávám jenom jeden film ke
snídani a cesta do Jižní Ameriky je za mnou.
V Buenos Aires přistávám na letiště EZE
s tím, že odlétám z AEP (což je relativně častá kombinace), na
přestup mám zprvu docela štedrých osm hodin. Nicméně po tom co trvá dvě hodiny
čistého času od touchdownu letadla k bráně letiště, netřeba tento přestup
podceňovat. Nakonec osobně doporučuji cca 4-5 hodin na samotný transfér, což se
může zdát jako strašně číslo, ale bez zbytečného stresu to tak nakonec vyjde.
Cestu mezi letišti řeším nakonec nejvíc
standardně a sice ještě před výstupem z customs v rámci přepážky
TiendaLeone, což je místní dopravce, který vás odveze do města a na letiště,
kupuji jízdenku na autobus (EZE – Centrum – AEP) za 140 ARS s tím, že
v centru na chvíli vystoupím a dojdu na oběd. Pokud by se vám nechtělo
trmácet autobusem je doporučováno vzít taxi (také možné od TiendaLeone), který
by cestu měl zvládnout rychleji (+- hodina). Po cca hodině a 10 minutách
vystupuji na autobusovém nádraží, kdesi v Buenos Aires za 30 ARS dávám do
úschovny batohy a také drtivou většinu toho co mám na sobě, ono přeci jen
člověk snažící se zabalit do 23 kilogramů nakonec skončí u toho, že má část
výbavy, a to samozřejmě tu nejvíce težkou a tedy teplou, na sobě na což 30
stupňů není úplně dobrá příležitost jak testovat vaše saunovací schopnosti.
V Buenos Aires jenom obcházím náměstí u autobusáku a hledám oběd, za cca
110 ARS si tak dávám argentinský steak s kaší. Dobré to bylo to né, že ne,
ale že bychom v ČR za stejné peníze nedostali podobné jídlo to se také
říct nedá. Pak už mě čeká jenom cesta na letiště a relativně rychlý checkin.
Mou trpělivost jenom zkouší Aerolineas Argentinas s mým posledím segmentem
cesty, když máme hodinu zpoždění. Už se vidím jak hledám někde ubytování, ale
nakonec odlétáme a okolo osmé večer jsme v Ushuaia.
Žádné komentáře:
Okomentovat