V noci držíme „ledovou“ hlídku a
vyhlížíme led. Je to docela síla, jelikož je docela zima (-7C) a hodně do toho fouká - z části i voda z moře, takže chillfactor je kolem -15. Po dvacetiminutách mám na brýlých celistvou vrstvu ledu, takže toho moc nevidím - respektive led vidím všude. Naštěstí do ničeho nenarážíme. Po dvou hodinách hlídkování (20 minut na hlídce, 20 minut odpočinek), toho mám celkem dost a jdu spát.
Ráno vplouváme do Weddellova moře, které je už z části
plně zamrzlé. V noci to ještě není tak patrné, ale ráno je již zřetelná
změna na moři. Moře je najednou jakoby černé a vláčné, nelámou se na něm vlny a
jenom se vzdouvá a pak zase ztrácí.
Při bližší pohledu spatřujeme, že povrch má
již velmi tenkou ledovou krustu, která se postupně mění v celistvé kusy
ledu, kterýma si razíme cestu. Nemůžeme samozřejmě vjet do kry nebo již
zamrzlého ledu, ale s volně plujícími kousky ledu si poradit umíme.
Po
poledni dorážíme do Hope bay, což je zátoka již na pevninské Antarktidě (již
tedy nejsme na Shettlendách), kde je celoroční Argentinská základna.
Jdeme se
podívat jak tam žijí (mají tam školu, muzeum a společenské centrum) a oni se
naopak jedou podívat k nám na loď. Takové oboustranné zpestření. Posílám
pohledy za tři dollary kus, pohledy se navíc musí dát do obálky, aby se na ní
vešly všechny známky, kterýma je potřeba je oblepit.
Po cca tří hodinové návštěvě se vracíme zpět na
loď, dnes budeme kotvit v zátoce a brzy se ráno se opět vydáme na cestu.
Žádné komentáře:
Okomentovat